Co mně není lhostejné, je osud Jiránkovy vily v Hrdlořezech a celého areálu, kde má vyrůst bytový komplex se stovkou bytů. Jiránkova vila se nachází nad revitalizovaným parkem Smetanka a při pohledu z něj není v podstatě vidět. Jak ukazují vizualizace, to samé nebude možné říci o bytovém komplexu, o kterém asi málokdo bude tvrdit, že v navrhované podobě zapadá do okolní vilové zástavby. O osud lokality se zajímají média, a to je dobře snad pro všechny – radnici pomůže upozornit na problém v lokalitě, kterou používá k odpočinkovým aktivitám široké okolí, investorovi zjistit mínění v lokalitě a hlavně místním, kteří by rádi, aby byl zachován klidový charakter lokality. Ani mně to, co bude nad parkem Smetanka čnít, není jedno – i když to mám pár kilometrů od bydliště, je to cíl, kam si chodím zaběhat a místo, se kterým mám spojen nejeden hezký okamžik s vyrůstajícím synem.
Zajímám se o dění na Devítce, snažím se pomoci dobrým věcem, jako je petice proti zástavbě SK Prosek, kde jsem v petičním výboru.
Vystudoval historii a je autorem knihy o Hubertu Ripkovi. Svou profesní dráhu ale směřoval jinam. Nejprve do veřejné správy a poté do oblasti komunikace s veřejností. Moderuje Ivana Chmel Denčevová.
Celý rozhovor zde.
„Ani já jsem v posledních týdnech s Vámi nesouhlasil z důvodů, které dobře znáte: domníval jsem se, že je naší povinností, abychom v každém případě vzali na sebe riziko války, ale na tom dnes nezáleží a nejméně by bylo slušno, aby se hledaly osobní viny a odpovědnosti, když všichni neseme společnou vinu a společnou odpovědnost, Domnívám se, že je ve Vašem duchu, aby se už nyní přemýšlelo o budoucnosti, aby se myslilo na to, jak bychom se vzchopili zase k novému svobodnému životu.“
Z dopisu, který před svým odchodem do emigrace zaslal Hubert Ripka dne 7. října 1938 Edvardu Benešovi.
Na světě je výsledek mé mnohaleté a naplňující práce. 🙂